Lumbální punkční jehly: Evoluce, výběr a klinická praxe

Lumbální punkce je zásadní klinický výkon a výběr nástrojů přímo ovlivňuje terapeutický výsledek a pohodlí pacienta. Lumbální punkční jehly se dělí hlavně do tří typů: tradiční Quinckeho jehla, moderní jehla s tužkovým hrotem a specializovaná kombinovaná spinálně-epidurální anestetická jehla, každá se specifickými aplikacemi.

Jehla Quincke se vyznačuje zkoseným designem špičky, který usnadňuje pronikání do tvrdé pleny a poskytuje jasný smysl operace. Jeho řezná punkce však zanechává poměrně velký otvor v dura mater, který je náchylný způsobit únik mozkomíšního moku a zvyšuje riziko postpunkční bolesti hlavy.

Jehla s tužkou má kónický design s tupým hrotem. Tím, že vlákna tvrdé pleny odsouvá spíše stranou než stříhá, výrazně snižuje výskyt úniku mozkomíšního moku a bolesti hlavy. Přestože je pocit při punkci méně výrazný, jeho bezpečnostní výhoda z něj činí preferovanou volbu pro většinu vpichů.

Kombinovaná spinálně-epidurální anestetická jehla má design s vnitřní jehlou: nejprve se epidurální jehla použije k polohování a poté se do jejího vnitřního lumenu zavede tenčí jehla pro spinální anestézii. Tento design umožňuje rychlou spinální anestezii a zavedení epidurálního katétru současně, takže je vhodný pro anestezii, která vyžaduje dlouhou dobu nebo přesnou kontrolu.

Celkově se punkční jehly používají především k diagnostickému odběru mozkomíšního moku a léčebné injekci léků nebo zavedení katétrů. Při klinickém výběru se pro diagnostické punkce často volí jehly s tužkou, aby se snížily komplikace, zatímco pro potřeby anestezie se používají speciální sady jehel. Vývoj punkčních jehel odráží trend klinických operací směrem k minimálně invazivním přístupům zaměřeným na pacienta a projevem tohoto konceptu je široké uplatnění jehel s hrotem.